Smysl

Dívám se na svou fotografii z roku 1994. Sedím v německém Kolíně na břehu Rýna, opřená o mohutný platan. Výraz romantika, který tápe v temném prostoru duše. Ten pocit se nezapomíná. Proto mám fotografii stále na očích. Nechci zapomenout na tehdejší pocit. Cítila jsem prázdno. Pusto. Hledala jsem v Německu smysl. Odjela jsem do cizí země za štěstím a ono nepřicházelo. Odjela jsem hledat hojnost, prosperitu, budoucnost a ztrácela jsem se v čase. Jediné, co mne v těch dobách drželo nad vodou, byl každodenní běh a modlitba ve smysl. Ano, modlila jsem se nešikovně, neohrabaně, jednoduše. Žádná meditace. Prostě jen tichý dialog mezi mnou a něčím větším. Prosila jsem o smysl bytí, života, své existence. Byla jsem vyčerpaná učením, neznalostí jazyka a péčí o cizí domácnost a cizí dítě. Číst dále

O Plodné vizi

Vydat knihu není jen tak. Ani nejdivočejší představy mne dopředu nevarovaly před lekcemi, které s vydáním knihy přijdou.

Když vyšla Plodná vize, měla jsem dětskou radost. Věřte nebo ne, můj úmysl byl čistý. Zkrátka rozšířit informační pole o zkušenosti s tématem (ne) plodnosti z pohledu praxe fyzioterapeutky. Číst dále

Transition Matky

Přemýšlím nad zázrakem, který se mi o víkendu stal. Tiše prohlížím útržky vzpomínek a dojmů z krátké návštěvy kurzu Transition na česko – slovenské hranici, pro kluky 16 až 21 let. Měla jsem tu čest stát se pozorovatelem a pobýt s ostatními matkami chlapců, kteří se rozhodli vědomě vstoupit mezi dospělé muže. Číst dále

Ráno

Nesnáším ranní vstávání. Nejde mi rychle vyskočit z postele na nohy a utíkat vstříc novému dni. Někdy ano, ale jsou to spíše výjimky. Nebo vím, že na mě během dne čeká něco úžasného. Většinou se však z vyhřátých peřin nemohu vymotat a dlouho se přemlouvám k aktivitě. Dokonce používám triky ve formě speciálních cviků, aby se energie mého těla probudila a vyzvedla mě z měkoučké matrace. Nejhorší jsou pro mě rána všedních dnů, která se podobají jak vejce vejci.

Číst dále

,

Osobní příběh Bohyně

 

V tomto světě mě většinou nazývají Venuší. Ve skutečnosti mé pravé jméno je „BOHYNĚ“. Jméno mi dal otec, který mě s láskou plácal z hlíny. Byl na mě pyšný. Měl ze mě radost. Ctil mě, měla jsem pevné místo v jeho životě. Stejně jako jsem měla místo v životě celého společenství. Lidé se ke mně chodili modlit, prosili o pomoc a útěchu. Zdobila jsem prastarou jeskyni a hřála jsem se u ohně, kde se rodily děti a vyprávěly příběhy.

Číst dále

Národní cirkus Berousek

Ovlivněna spontánním nápadem své sousedky, vydala jsem se s dětmi do cirkusu. Záhy jsem si vybavila poslední vzpomínku na cirkus. Číst dále

Skrytá síla

Tento příběh mě znovu přivedl k hloubce tématu mateřství. Říkám si někdy, že hlubší patra života už snad nemohou existovat. A přesto jsou. Skryté vrstvy, síly, které námi nepozorovaně hýbou a utváří naše životy. Číst dále

Matkou ke štěstí

Touha po dítěti. Někdy tak silná, tak ničivá, tak urputná. Dnes budu psát o tragédii všedních matek. Budete se divit, ale je jich mezi námi šťastnými a naplněnými poměrně dost. Matek, jejichž prosby stát se matkou, byly vyslyšeny, ale nepřinesly štěstí. Číst dále

„Děvka“

Přemýšlím o ženě, která svou chorobně divokou sexualitou s gustem rozvrací polovinu našeho okresu. Rozvrací partnerské a manželské vztahy, přátelské, rodinné, sesterské, mateřské, otcovské, rodičovské. Číst dále

,

Rituály

Hlouběji než tetování na kůži. Pevněji než okovy. Jemněji než olíznutí štěněte. Pravdivěji než obraz v zrcadle. Tak působí rituály na psychiku každého člověka. A nejen na psychiku, také na jeho mysl a tělo. Číst dále