Užiteční můžeme být každý den

Musím se s vámi podělit o jeden důkaz toho, že užiteční můžeme být opravdu každý den. A bez jakékoliv snahy. Jen tím, že jsme. Život je opravdový dar. Ale kdo si to dnes uvědomuje? Moje všímavost, intuice a empatie je po letech neustálého používání vybičována do krajností. Tato skutečnost mě vede k občasnému nestandartnímu jednání. Kupříkladu nečekaně zachraňuji lidi. Dokonce i ty, kteří záchranu nepotřebují. V jednom velmi parném letním dni, jsem při jízdě autem rozpálenou Olomoucí zahlédla brunátnou obézní paní, sedící na obrubníku a hledící nepřítomně do jednoho bodu. Připadala mi ve stavu těsně před infarktem či mrtvicí. Nedalo mi to a obloukem jsem kolem té zničené paní projela znovu. Zjistila jsem, že není na umření, ale jen vyhledává jediný stín a čeká na příjezd městské hromadné dopravy. Takže, při vší snaze, dobrý skutek se nekonal.

Nedávno jsem však byla užitečná aniž bych vůbec něco podobného měla v plánu. Došlo k tomu, když jsem slavila se svými dalšími dvěma kamarádkami z dětství v Praze čtyřicátiny. S Markétkou a Jindřiškou. Všechny nás odkojil orientační běh, puchýře z kopaček, pupence od kopřiv, bahno v ponožkách a spaní pod stanem. Také mráz za nehty, dlouhé tréninky na běžkách, červené nosy a zpocené vlasy pod kousavou čepicí z vlny. Sdílely jsme spolu první lásky i ty další a další, vdávaly jsme se, rodily jsme děti. Stále se máme o čem bavit, čemu se smát a nad čím brečet. Máme se rády. A protože se život točí rychle, rozhodly jsme se udělat několik společných fotografií. Fotilo se v parku, na stromě, u zdi, v Královském letohrádku…A právě tam se zjevil on. Muž. Pán ze starých časů. Kouzelný dědeček. Takové měl kouzlo, že jsme se nezmohly na slovo. Překvapil nás svojí krásou, elegancí a moudrostí stáří. Přišel k nám, povyprávěl nám svůj dlouhý a složitý životní příběh. Od A do Z. Jako by nám chtěl říci, že život, který dnes žijeme je právě tak jedinečný jako ten jeho. Zůstal jen chvíli. Rád se s námi vyfotil, poklonil se, obratným gestem smekl svůj klobouk a odešel. Stihly jsme od něj jen zjistit adresu, abychom mu na památku poslaly společnou fotografii. Pocházel z Karlových Varů, jmenoval se Přemysl. Fotografii jsme dědečkovi poslaly s velkým poděkováním, že nám věnoval při focení svůj čas. Odpověď nás ale dostala na kolena. Přišel nám dopis, který byl psán na stroji. Byl psán s velikou vděčností a úctou, že s námi prožil okamžik, na který bude rád vzpomínat.

Život je samé překvapení a mě moc baví. Čtěte dále, dopis kouzelného dědečka, který obohacen setkáním s námi, velmi obohatil nás tři. Věřím, že obohatí i mnohé z vás. Díky pane Přemysle.


Kouzelný dědeček.

Dopis od Kouzelného dědečka:

Vážené a milé přítelkyně,
paní Markéto, Praha,
paní Radko, Olomouc,
paní Jindřiško, Brno,

upřímně vás srdečně zdravím z našeho světového města Karlových Var. Děkuji vám pěkně za krásný dopis a nádhernou společnou fotografii skupinky vás tří, sedících na okně, a mne, stojícího před oknem Královského letohrádku. Udělaly jste mi velikou radost milým psaníčkem a krásnou fotografií. Zvláště děkuji Vám, paní Markéto, že jste za ostatní přítelkyně napsala tak krasopisně a ušlechtile dopis, pořídila pro mne společnou fotografii a vše mi zaslala na moji adresu. Ani mne ve snu nemohlo napadnout, že budu mít z procházek Královskou zahradou na Hradčanech, tak pěkné vzpomínky ze setkání s vámi třemi a ještě k tomu i fotku a dopis. Tedy ještě jednou mnohé díky.

Velice mne také těší, že jste měly z neplánovaného setkání i vy velkou radost, která je dobře vyjádřena vašimi úsměvy na fotce. Je to krásné, že jste se jako tři kamarádky z dětství setkaly u příležitosti 40. výročí kulatých narozenin zde v Praze, prožívaly radostné, vzácné okamžiky po mnoha letech, ač jste nyní každá v jiném městě, daleko od sebe navzájem. Těší mne, že jsem mohl nepatrnou částečkou přispět společnou fotkou k vaší i mé radosti. Líbí se mi velice vaše oslovení, že jsem se vám zjevil jako kouzelný dědeček a vy jste na fotce jako moji tři andělé. To zní jako v pohádce. V životě jsou neopakovatelné okamžiky, které zanechávají radostné vzpomínky do dalších let. Ale jsou také i neradostné okamžiky, které bolí až do konce života. Tak je tomu i v mém žití, že mi zemřela před 2 roky a čtyřmi měsíci moje milovaná a milující manželka Evinečka. A bolí to stále víc a více, žili jsme jako manželé 58 roků, 4 děti, 9 vnoučat. Tím více je vzácná a tím více potěší to milé setkání a fotografování s vámi, s novými přáteli – přítelkyněmi. Přátelství je vzácným darem od Boha. Je píseň: „Přátelství je někdy víc než láska…“

Děkuji vám za vaše upřímné přání smyslu pro humor, zdraví a nezapomenutelných zážitků. Také i já vám třem přítelkyním přeji totéž, a k tomu vše dobré od našeho Pána Dárce života, Pána Boha a našeho Zachránce pro věčný život, Pána Ježíše Krista, na každý den do dalšího života. Srdečně vás všechny zdravím a vzpomínám.

Přemysl H., Karlovy Vary, 4.9.2013.

Text byl zkrácen a upraven v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.