Transition Matky

Přemýšlím nad zázrakem, který se mi o víkendu stal. Tiše prohlížím útržky vzpomínek a dojmů z krátké návštěvy kurzu Transition na česko – slovenské hranici, pro kluky 16 až 21 let. Měla jsem tu čest stát se pozorovatelem a pobýt s ostatními matkami chlapců, kteří se rozhodli vědomě vstoupit mezi dospělé muže.

Vnímám v sobě dnes dlouho postrádaný klid, vyváženost a jistotu. Klid matky, která ví, že udělala ve výchově svého syna vše nejlépe jak mohla. Vyváženost mužsko – ženského světa, která mi připomíná, že mužská část žije ve mně samotné a je milovaná stejně jako ta ženská. Jistotu, která mne vede k důvěře v život, v osud a ke smyslu dalšího bytí.

Uvědomila jsem si mnoho aspektů svého mateřství.

Jako matka jsem nejednou chybovala, pochybovala, selhávala, třásla se strachy, panikařila. Jako matka jsem dávala bez podmínky, dmula se pýchou, radovala se i milovala. Tolik nového a neznámého mne potkalo, tolik jsem se díky mateřství naučila. Setkání s matkami, které nesou těžší lekce, mi znovu připomíná vděčnost a pokoru k mateřství jako takovému. Nikdy nebudu umět dost, vědět si rady se vším a nikdy nebudu mít recept na šťastné mateřství. Mohu jen vidět sebe z odstupu. Poznávat a uvědomovat si světlo a stíny. Proto dávám svému mateřství váhu, důležitost a význam. Aby pak okolí mohlo ctít Matku ve mně. Matku, darující učitelku, která nešetří bolestí, ztrátami a nekonečným proudem lásky.

Můj první syn dospívá. Uteklo to jako voda. Kdekdo by řekl, že o nic nejde, všichni se jednou stanou dospělými. Je to přece „normální“. Pro mne je slovo „normální“ to nejvíce prázdné. Nic neobsahující vákuum. Vstup do dospělosti by neměl zůstat nicneříkajícím pojmem pro nikoho. Ani pro ženu ani pro muže. V dospělosti totiž nejde o fyzický věk. Jde o ukončení dětství a začátek procesu zrání lidské bytosti. Jde o přerod. Jde o krůček výš na škále životních hodnot. O jemný, ale jistý pohyb vpřed na cestě své vlastní duše. Vím jistě, že jsem dospěla skrze své mateřství. Ale mají to tak všechny ženy? Často pozoruji, že nikoliv. Jsem přesvědčená, že dospělost je stav duše. Přijetí odpovědnosti za všechny oblasti života.

Téma pouštění dětí do života je mezi ženami velice bolestné. Už od postupného zastavení kojení se naše mateřství loučí s dítětem. Po malých kapkách jej odevzdáváme více a více životu, ale bez větší pozornosti. Chybí mi zastavení u každé kapky, kterou se jako matky vracíme zpět do středu svého těla. Bolí mě povrchnost a mělkost vnímání mateřství, dospívání našich dětí. Když nedáme význam a hodnotu našim životům, kdo jiný to za nás udělá?

A tak děkuji za Transition. Kurz, který byl poctivě vytvořen muži. Takový kurz je klenot, který by se měl stát součástí lidové moudrosti. Vzdělání, které uvádí kluky do života, propojuje a křeše jejich duši. Rituál přechodu do dospělosti mne jako matku pohladil a otevřel nové dveře. Sebejistě vstupuji, kráčím dál a v duši klid.

Žehnám Transition a doporučuji všem rodinám, kterým dospívá syn jen jednou za život a chtějí, aby se tak stalo…

0 komentáře

Napsat komentář

Chcete se přidat do diskuze?
Neváhejte přispět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *