,

Osobní příběh Bohyně

 

V tomto světě mě většinou nazývají Venuší. Ve skutečnosti mé pravé jméno je „BOHYNĚ“. Jméno mi dal otec, který mě s láskou plácal z hlíny. Byl na mě pyšný. Měl ze mě radost. Ctil mě, měla jsem pevné místo v jeho životě. Stejně jako jsem měla místo v životě celého společenství. Lidé se ke mně chodili modlit, prosili o pomoc a útěchu. Zdobila jsem prastarou jeskyni a hřála jsem se u ohně, kde se rodily děti a vyprávěly příběhy.

Pak do mého života vtrhly nečekané události. Společenství mých lidí se rozpadlo. Přišly války, stres a zklamání jedno za druhým. Mlčky jsem přihlížela toku dějin. Život mě míjel. Bylo toho najednou na mě moc. Lidé ve mě přestali vidět krásu. Bylo mi smutno, připadala jsem si neviděná, opuštěná a bezvýznamná. A tak jsem se rozhodla na věky ztratit. Jenže jsem tam sama v temnotě pod zemí ležela tisíce let. Dost dlouhá doba na přemýšlení. Dost dlouhá doba na to, abych si uvědomila, že tam nahoře už je klid. Už se nade mnou neproháněla vojska Římanů a Turků na koních, ani Němci a Rusové v obrněných tancích. Byl klid. Bála jsem se, že je to klid před bouří a že se opět mýlím.  Největší bolesti a křivdy však odezněly. Chudinku jsem už neměla před kým hrát. Nedalo mi to. Něco ve mně mi šeptalo: „Můžeš začít znovu, jinak a lépe.“

A tak jsem se rozhodla, že se nechám najít! Jenže jak, když jsem ležela pod nánosy hlíny? Také jsem netušila co mě nahoře čeká. Války lidé vedou, co svět světem stojí. Začala jsem s myšlenkou na změnu. Zkusila jsem si přát a představovat lepší život. Nejdříve jsem si vysnila bagr, pak lopaty a krumpáče. Lidi zlatý, já jsem se z toho nakonec vrstvu po vrstvě vyhrabala! Bylo krásné se nadechnout čerstvého vzduchu. Uvidět svítit Slunce. Nechat se čistit štětečkem. Cítit znovu hřejivé dlaně nálezce a jeho lásku.

Dneska se na mě chodí dívat celý svět. Líbím se jim přesně taková jaká jsem. Obdivují moje tvary i když nesou jizvy času. A moje hodnota? Je nevyčíslitelná. Ostatně jako je hodnota každé ženy pro společnost.

PS: Ztracených a vyhrabaných je nás víc. Nedávno se nechala vyhrabat Tomuše. Je starší než já. Závidím jí její sukni, ale má zas menší prsa. Taky hlavu někde ztratila. Holky z Olomouce Raduše, Katuše a Hanuše vědí o ztracených ženách své. Jestli chcete, můžete se u nich najít. Lopaty a krumpáče vám s radostí půjčí!

S láskou vaše Bohyně.

              EM6B3248

0 komentáře

Napsat komentář

Chcete se přidat do diskuze?
Neváhejte přispět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *