Nápis na tričku

Jsem někdy na vážkách. Myslím, když udílím „rady“ svým klientkám. Všechny chtějí miminko. A já se jim nedivím. Být matkou je nádherná seberealizace ženy. Každá z žen má ale svůj obří kontext života, do kterého nevidím. Jen tuším. Snažím se tušit. Chvíli se pozorně dívám. A pak dlouho naslouchám. Každá klientka přijde do mých dveří s jasně daným tématem, které dominuje. To téma je vždy tak zřejmé, že mi připadá jako křiklavý nápis na tričku. Pro zajímavost sdílím některé nápisy:

Od malička jsem byla zvyklá, že když budu makat, dosáhnu toho, co chci, ale dítě nepřichází.

Nudím se a čekám až mě dítě rozptýlí.

Nevím jestli ten chlap, se kterým žiju je ten pravý, ale naše dítě to určitě rozhodne.

Nemám zázemí, ale dítě to nějak vyřeší.

Můj muž mě neuživí, když odejdu z práce, ale dítě to třeba změní.

Moje práce je peklo a dítě mi pomůže k ráji na Zemi.

Utíkám před sebou a svým životem a doufám, že mě dítě zachrání.

Byla jsem zneužívaná a dítě mi pomůže zapomenout.

Jsem nešťastná a dítě mě učiní konečně šťastnou.

Jsem k ničemu, ale za dítě mě určitě ostatní pochválí.

Někdy váhám zda být upřímná a pravdivá. Velmi si rozmýšlím každé slovo, které vyřknu. Jsem si vědoma, že žádné ze slov nelze vrátit zpět. Ale nakonec, co více může pomoci, než obraz v zrcadle. Než rozechvění strun srdce, než jemné vlny emocí a zalití očí slzami? Každá z žen přesně pocítí, která struna hraje právě tu její melodii. Jsme moudré. Jsme intuitivní. Na štěstí! A tak vážky ne vážky, čtu nahlas nápisy na tričku a doufám, že duše pod tím tričkem se ozve a pohne tím správným směrem vpřed.