Matkou ke štěstí

Touha po dítěti. Někdy tak silná, tak ničivá, tak urputná. Dnes budu psát o tragédii všedních matek. Budete se divit, ale je jich mezi námi šťastnými a naplněnými poměrně dost. Matek, jejichž prosby stát se matkou, byly vyslyšeny, ale nepřinesly štěstí. Vzpomínám si na Moniku, která s chlapečkem zůstala po porodu sama, protože její partner neunesl postižení svého syna. Vzpomínám na její slzy, zesláblé tělo bez energie a nízké sebevědomí. Vybavuji si Evu, která dítě několikrát porodila mrtvé. A když se jí konečně narodila zdravá krásná a vytoužená holčička, rozvedla se. Jediné co jsem od ní slyšela, byl nářek nad nedostatkem spánku a času pro sebe. Začala se léčit na deprese. Pavlínce zemřela dcerka v pěti letech na leukémii. Pláče každou noc. Anežka se už celý rok bolestně loučí se synem, který v osmnácti nezvládl řízení a zahynul s kamarádem při autonehodě. Ta už nemá z čeho slzy plakat.

Ano, i to je život. A život je třeba žít. Je to přece dar nejvyšší. Ale jak to zvládat se vztyčenou hlavou a radostí, když v srdci zůstává tolik bolesti? Jak se znovu nadechnout? Jak opětovně najít radost a cítit lásku k životu, který mi byl dán?

Chci vám říci, že pro mě jsou velkým vzorem ženy, které se postaví na nohy i v nejhorších životních lekcích. V mých očích jsou to hrdinky. Chci, aby nezůstaly bez povšimnutí. Neboť právě tyto ženy jsou pro mě nesmírně důležité. Pár vám jich představím. Moje maminka, která měla otřesné dětství plné strachu a nejistoty. Nikdy nic nevzdala jen tak. A vždy měla pro co žít. Taky si nikdy nestěžovala na svůj osud. Jsem na ní proto moc pyšná. Moje babička, která utekla od agresivního alkoholika, když jejímu synovi byl pouhý rok. Rozvod se tenkrát nenosil a ona poslechla svůj vnitřní hlas a nenechala jej umlčet tím, co si myslí druzí. Uměla se smát na všechny strany, radovat se z jízdy na motorce a vařit dobroty pro každého hosta. Moje kamarádka Magdalena si nechala třetí neplánované dítě proti všem. S hypotékou na krku a dalšími dvěma dětmi vše nese jak nejlépe umí. Je to zároveň bezedná pokladnice vtipů. Nepřestanu jí obdivovat. Také musím zmínit sousedku Janu. I ta je pro mě hrdinkou. Své první dítě porodila i když věděla, že bude trpět srdeční vadou. Nechala si ho. Ani jednou nezapochybovala, že dělá chybu. Jiříček je postižený, ale šťastný. Je milovaný a je to na něm i jeho okolí vidět, cítit. Jeho mladší zdravá sestřička je jeho nejlepší kamarádka. Jejich matka září. Usmívá se, dětem se věnuje jak nejlépe může. A představte si, svůj tragický osud vůbec nevnímá tragicky. Je šťastná. Bere život i za tu cenu. Tak jak je. I s hořkostí na jazyku jí chutná sladce. A za nic na světě by svůj život s nikým neměnila. Vůči neštěstí nejsme nikdo imunní a jistotu máme pouze v tom, že není. S pokorou přijímám život se vším, co přinese. Děkuji. A děkuji vám hrdinky, že mi ukazujete cestu!