Drby v kavárně

Před časem jsem se zastavila v jedné kavárně v srdci Olomouce. Často  si kávu  ráda vychutnávám o samotě. Pozoruji okolí, naslouchám cizím rozhovorům, sleduji gesta lidí, nechávám na sebe působit koloběh života. U kávy někdy přemýšlím a někdy se naopak všech myšlenek zbavuji. Z opojné vůně a chuti mě nečekaně vytrhla debata dvou přítelkyň u vedlejšího stolku. „Víš o tom, že Míšu opustil manžel?“. Řekla jedna. „Nekecej a nevíš proč? Je v tom milenka, že jo?“ Ptala se druhá. „Není. Míša nemůže mít děti. A on jí proto nechce.“

Dál už jsem neposlouchala. Představila jsem si Míšu jako zoufalou ženu toužící po dítěti. Ptala jsem se sama sebe jak jí asi je? Co cítí? Možná jsi milá Míšo teď zoufalá, že ztrácíš svého partnera. Možná si připadáš bezcenná. Možná máš pocit, že tvůj život už nemá smysl. Jenže ono je také možná dobře, že tvůj partner od Tebe odešel. Možná nemůžeš mít děti jenom s ním. Možná on nemá být otcem tvých dětí. Možná se máš naučit, že život není jen naplněná mateřská touha. Možná máš poznat, že láska dvou lidí má mít přesah. Nemá být omezená pouze na výkon podaný počtem odrozených dětí. Možná tvůj život po odchodu partnera dostane lehkost bytí a šanci potkat nové lidi. Nesmutni, Míšo. Nejsi sama. A já jsem tolik s Tebou.