„Děvka“

Přemýšlím o ženě, která svou chorobně divokou sexualitou s gustem rozvrací polovinu našeho okresu. Rozvrací partnerské a manželské vztahy, přátelské, rodinné, sesterské, mateřské, otcovské, rodičovské.Prostě všechny vztahy, které si jen dovedete představit. Dívám se na zástupy bezmocných a nešťastných žen ve svém okolí, kterým tato žena vtrhla do života. Jsem ráda, že můj muž této ženě odolal (pevně doufám), ale vnímám jak tenká je hranice, jejíž překročení by uštědřilo ránu našemu vztahu. Dívám se na muže, kteří neodolali. Kteří byli přistiženi při činu. Stydí se. Mají výčitky. Někteří dělají jakoby nic. A „děvka“? Baví se, jak její okolí našlapuje po špičkách a klopí zraky k zemi. Baví se, jakou má moc nad znuděnými muži. Nad manželkami, které ctí hodnoty a jsou hodné holky. Rozbíjí představu o štěstí a nastavuje všem zrcadlo. Co nás vlastně ta „děvka“ učí? Mě učí přemýšlet nad vlastní sexualitou. Učí mě nebýt konstantní hodná holka. Učí mě bránit se a hlídat si svoje hranice. Učí mě uvědomit si temnotu v nás. Učí mě, že vztahy a především partnerské je třeba vědomě budovat a kultivovat. Také po stránce sexu. Učí mě mluvit otevřeně o sexu. „Děvka“ svou možná chorobnou promiskuitou provokuje. A vždy dosáhne svého. Ženy se zlobí, muži selhávají. A vina je kde? Na čí záda jí hodíme? Proč nemůžeme být zároveň hodné holky, dobré mámy i divoké milenky pro své muže, které milujeme? Proč si naši muži neužijí sexualitu dle svých představ se svými ženami doma v ložnici? Proč sexualitu řadíme někam na druhou kolej? Proč nemluvíme o tom, co chceme, co nám dělá dobře? Proč nemluvíme o tom, co nám vadí? Proč musí být šťavnaté pouze zakázané ovoce? Proč nám nevoní vlastní zahrádka? Protože o ní často nevíme nebo se o ní nestaráme. Vina je vždy na dvou stranách. Omluvte mě, ale „děvka“ je jen rozbuška…zapálí, co má prohořet.